V polovině 40. let minulého století již výroba Hästens přestala dostačovat možnostem svého stávajícího působiště a firma začala hledat nový domov. David Janson z třetí generace vedení rodinné firmy měl na budoucí areál vysoké požadavky - mělo jít o něco více než o pouhý hangár pro výrobní linku. Nová budova měla mít i duši; být místem, jež probouzí všechny smysly.
Téměř náhodou se Janson setkal s mladým a ještě relativně neznámým britským architektem Raphem Erskinem, který právě putoval Švédskem na kole. Při svých rozpravách o architektuře si skvěle porozuměli a Erskine zakázku okamžitě získal. Výsledek se ovšem rozhodně v ničem nepodobal konvenčním průmyslovým komplexům té doby.
Budova, která se proslavila pod názvem Tivoli, díky své zvlněné klenuté střeše, elegantním liniím a odkazům k námořní tematice získala ve špičkových architektonických kruzích kultovní status.
V roce 1998 se Erskine na místo vrátil, aby téměř půlstoletí starý projekt rozšířil. Po příjezdu řekl Janu Rydemu: "Mám z něj úplně stejný pocit, jako když jsem o něm před padesáti lety mluvil s vaším dědečkem. Ta stavba si uchovala všechny původní hodnoty i původní atmosféru."
